Anatomie lidského oka

Struktura lidského oka se plně přizpůsobuje potřebě zaostřit paprsek světla na sítnici (lat. retina). Všechny části oka, přes které paprsek světla prochází jsou průhledné, aby co nejvíce zabraňovaly rozptylu dopadajícího světla. Rohovka (cornea) a čočka (lens) pomáhají paprsek světla spojit a zaostřit na zadní stěnu oka – sítnici. Toto světlo pak způsobuje chemické přeměny ve světločivných buňkách (tyčinky a čípky), které vysílají nervové impulsy zrakovým nervem (nervus opticus)) do mozku.

Světlo vstoupí přes rohovku, do oblasti vyplněné komorovou vodou (aquaeus humour), a dopadá na čočku skrz panenku (pupil). Ta se pomocí svalů (duhovka, iris) roztahuje a zužuje, čímž reguluje množství procházejícího světla. Pomocí svalů je také regulována čočka, která zaostřuje paprsky, aby se sbíhali přesně na sítnici, kde vytvářejí převrácený obraz. Celá zbývající oblast oka je vyplněna sklivcem, který udržuje v oku stálý tlak a tím i tvar.

Oční koule (bulbus oculi)

Je uložena v obličejové části lebky v očnici. V hrotu očnice vystupuje z oka zrakový nerv a vstupuje tepna přivádějící krev pro celé oko, vstupují také nervy pro svaly v oku. Tyto útvary jsou uložené v tukové tkáni.

Oční koule má přibližně kulovitý tvar (nejdelší je předozadní směr – oční osa) a její stěna je rozdělena do tří vrstev: povrchová (bělima, rohovka), střední cévnatá (cévnatka, řasnaté tělísko, duhovka) a vnitřní (světločivná sítnice).

Bělima (sclera)

Je tuhá, bílí vazivová blána (u dětí namodralá, ve stáří zažloutlá od kapének tuku). Tloušťka se pohybuje kolem 0,3 – 2 mm a zaujímá 4/5 povrchu o. koule. Do bělimy se upínají okohybné svaly, vzadu ji prostupuje zrakový nerv a v předu přechází v rohovku.

Rohovka (cornea)

Není prostoupena cévami a je inervována. Je vyklenutější než bělima (podoba hodinového sklíčka). Při dotyku rohovky se vybavuje nepodmíněný reflex sevření víček. Onemocnění astigmatismus – špatné zakřivení rohovky, dvojité vidění

Čočka (lens)

Zavěšena na řasnatém tělísku, 4 mm silná, průhledná dvojvypuklá (bikonvexní) spojka s více zakřivenou zadní plochou. Její funkcí je lámat paprsky, aby se sbíhaly na sítnici = přesné vidění.

Živnatka (uvea)

Obsahuje velké množství cév a pigmentových buněk – hnědočervená, v zadní části je tvořena cévnatkou (choroidea). V předu přechází v řasnaté tělísko.

Duhovka (iris)

Má tvar kruhového terčíku z hl. svalstva uprostřed s kruhovým otvorem – zornice, zřítelnice (pupila). Paprsčitě nebo kruhovitě uspořádaná svalovina rozšiřuje nebo zužuje zornici. V duhovce jsou pigmentové buňky jejichž množství a hloubka uložení určují její barvu (modré mají pigmentu nejméně, hnědé a černé nejvíce). Tato pigmentová vrstva zabraňuje, aby paprsky vnikaly do oka jinudy než zornicí.

Řasnaté tělísko (corpus ciliare)

Paprsčitě uspořádaný val z hladké svaloviny. Na povrchu má četné výběžky, na něž je tenkými vlákny zavěšena čočka (stahy svalstva mění zakřivení svalstva- akomodace čočky). Z krve protékající vlásečnicemi řas. těl. se tvoří komorový mok.

Řasnaté tělísko (corpus ciliare)

Paprsčitě uspořádaný val z hladké svaloviny. Na povrchu má četné výběžky, na něž je tenkými vlákny zavěšena čočka (stahy svalstva mění zakřivení svalstva- akomodace čočky). Z krve protékající vlásečnicemi řas. těl. se tvoří komorový mok.

Slepá skvrna

Místo kde vystupuje z oční koule zrakový nerv, je bez tyčinek a čípků.

Sklivec (corpus vitreum)

Vyplňuje většinu vnitřního prostoru oční koule, je to rosolovitá průhledná hmota

Sítnice (retina)

Je jemná několika vrstevná blána silná asi 0,2 – 0,4 mm. Smyslovými buňkami sítnice jsou tyčinky a čípky

Čípky

Asi 7 mil. Umožňují barevné vidění (modrá, zelená a červená = kombinace), největší nakupení čípků je asi 4 mm od slepé skvrny na mírně vkleslém místě sítnice, tzv. žlutá skvrna (místo nejostřejšího vidění).