50 let od vynálezu první měkké čočky

Otto Wichterle - vynálezce čoček

Rádi bychom vám připomněli letošní krásné 50. výročí od výroby první měkké kontaktní čočky českým vědcem a vynálezcem Otto Wichterlem. První čočku z měkkého materiálu vyrobil pan profesor Wichterle přesně na Štědrý den roku 1961. Od té doby měkké kontaktní čočky ušly dlouhou cestu a dnes zpříjemňují život více než 100 milionům uživatelů po celém světě.

Jak začal příběh měkkých kontaktních čoček? Začátek cesty úspěšného vynálezu připomínáme v naší vzpomínce na Otto Wichterleho a jeho neuvěřitelný vynález.

Většina z nás zná pana Wichterleho jako vynálezce měkkých kontaktních čoček, který si ze stavebnice Merkur vyrobil den před Štědrým dnem roku 1961 první prototyp stroje na výrobu kontaktních čoček.

V své knize Vzpomínky uvádí: "Den před Štědrým dnem [1961] jsem si doma z této stavebnice [Merkur] sestavil nový prototyp odlévacího zařízení, ve kterém jsem jako náhon použil dynamo z jízdního kola našich kluků. Když se dynamko připojilo na zvonkový transformátor, fungovalo jako motorek s naprosto přesnými otáčkami podle frekvence střídavého proudu. Z laboratoře na VŠCHT jsem si přinesl monomery a katalyzátory a také dvoulitrovou tlakovou láhev, která byla původně v kyslíkovém přístroji z pozůstalosti Luftwaffe. Láhev jsem vypláchl a natlačil argonem, abych měl doma zásobu neutrálního ochranného plynu. Na Štědrý den odpoledne jsem merkurovou aparaturu uvedl do chodu a odlil prvé čtyři čočky…".

Kontaktní čočky výroba

Povedlo se mu zhotovit první 4 kontaktní čočky, které měly pravidelné okraje. Neváhal, a na Boží hod Vánoční je spolu s Dr. Dreifusem otestovali na 2. oční klinice v Praze.

Když si představíme, že s myšlenkou výroby kontaktních čoček koketoval už v roce 1952 a po prvotních nezdarech mu byl výzkum zakázán ministerstvem zdravotnictví, nabraly po výrobě prvních kusů čoček věci rychlý spád - koncem roku 1961 už byla podána patentová přihláška. Díky jeho zručnosti a vášni sestavovat účinné a levné aparatury zdokonalil svůj stroj natolik, že zvládal vyrobit jednu várku (tzn. 15 čoček) za 10-15 minut. Je to neuvěřitelné, ale na tomto stroji se dalo vyrobit iněkolik set kontaktních čoček za týden.

Ve své knize Vzpomínky popisuje, že za první čtyři měsíce byli schopni spolu s manželkou, se kterou se u výroby kontaktních čoček téměř každý večer střídali, odlít až pět tisíc pět set kusů. Od té doby se Wichterle účastnil mnoha kongresů, zahraničních návštěv a prezentací, a snažil se vzbudit zájem o měkké hydrogelové kontaktní čočky. Mezitím se snažil ovýrobu čočkostroje, o zdokonalování okrajů čoček, materiálu i postupu.

Dalším mezníkem v úsilí o nový vynález byl rok 1963, kdy se Wichterle v Londýně seznámil s Georgem Nisselem (výrobcem tvrdých kontaktních čoček) a ten si postesknul, že by bylo dobré, kdyby se hydrogely daly mechanicky opracovávat. To byla výzva a další způsob, jak vyrábět měkké kontaktní čočky. Nejdříve se materiál vysoustružil, vybrousil a vyleštil v suchém stavu a pak následně nechal zbobtnat ve vodě. Při propagacích vzbuzovaly tyto čočky údiv a oftalmologové i optometristi je brali jako kuriozitu. Bylo pro ně nepředstavitelné (jako dnes pro nás, ale z hlediska hygieny), když si vynálezce kontaktní čočku z oka sundal, položil ji na zem, pošlapal ji, „vydezinfikoval“ v ústech a poté opět nasadil. (Toto dnes opravdu nezkoušejte! :) )

Čočkostroj

Tuto novinku přijímala většina odborníků s despektem a nedávala jí velkou šanci na masové rozšíření. Paradoxní je, že největší zájem projevili američtí brokeři, právníci Jerome Feldman a Martin Pollak, kteří zastupovali firmu National Patent Development Corporation. Dokázali maximálně využít kolísání ceny akcií podle mínění veřejnosti, které ovlivňovali zejména novinové články (např. o tom, že tyto čočky jsou silně karcinogenní). A tak tato firma zbohatla, aniž by prodala jedinou kontaktní čočku.

V roce 1965 pak licenci a patent na výrobu měkkých čoček koupila firma Bausch&Lomb, která se od té doby zaměřila i na propagaci čoček a kontaktní čočky začaly pomalu zaplavovat svět.